V roce 2016 se ve státě Severní Karolína v USA narodily dvě holčičky — Abby a Erin. Byly to dvojčata, ale ne obyčejná: měly srostlé hlavy. Byl to tak složitý případ, že i lékaři mluvili o minimálních šancích. A přesto se dívky narodily. A přežily.
Jejich maminka, Ann Delaney, se o diagnóze dozvěděla už v 11. týdnu těhotenství. Lékaři byli upřímní: upozornili ji na vážná rizika a nabídli přerušení těhotenství. Bylo to ještě brzy a před nimi bylo mnoho problémů. Ann však odmítla. Rozhodla se bojovat za své dcery.
V 27. týdnu těhotenství byla hospitalizována, v naději, že se podaří těhotenství prodloužit co nejdéle. Ve 30. týdnu se však objevily komplikace a lékaři museli provést akutní císařský řez.
Dívky se narodily předčasně — malé, slabé a srostlé hlavami. Lékaři říkali, že šance existuje, ale je velmi malá: jen asi 2 % takových dětí přežije porod a může být kandidátem na operační oddělení. Neuvěřitelně, Abby a Erin patřily právě mezi těch 2 %.
Po měsících vyšetření a konzultací lékaři rozhodli: operaci lze provést. Riziko ale bylo obrovské. Ann podepsala souhlas s vědomím, že výsledek může být jakýkoli. Pro ni bylo důležité jediné — pokusit se dát každé z dcer vlastní život.
6 června 2017, téměř rok po narození dívek, operace začala. Trvala 11 hodin. Erin byla oddělena jako první — její anatomie to umožňovala o něco snadněji. S Abby to bylo složitější: lékaři bojovali doslova o každý milimetr tkáně a každou cévu. Dívky ale přežily.
Po pěti měsících se Erin a Abby vrátily domů. Začala dlouhá rehabilitace. Od jejich narození uplynulo téměř deset let. Dnes je Abby a Erin 9 let a za tu dobu prošly cestou, kterou lékaři kdysi považovali za téměř nemožnou. Dívky žijí, rostou a dále se vyvíjejí, i když jejich život zůstává náročný.
U dívek byla diagnostikována porucha intelektuálního vývoje. Zatím nemluví, ale usmívají se, reagují na své blízké a rády si hrají s ostatními dětmi. Navzdory potížím se postupně stávají součástí běžného dětského života.
Erin se naučila chodit v pěti letech. Abby se zatím dokáže postavit, když se drží maminčiných rukou, ale sama ještě nechodí. Rodina dál doufá. Pomalu. Ne tak jako ostatní. Ale věří, že jednoho dne i Abby udělá svůj první samostatný krok.
