Můj manžel dorazil se svou mladou milenkou a velkoryse mi dal jen hodinu na to, abych si sbalila věci a odešla z jeho bytu. Netušil ale, co budu dělat dál – a oba brzy svého jednání hluboce litovali.
Klidně jsem umyla nádobí v kuchyni. Večer byl tichý a obyčejný; nic nenasvědčovalo problémům. Najednou zazvonil zvonek. V tuto dobu ke mně domů obvykle téměř nikdo nechodil.
Šla jsem ke dveřím, otevřela je… a na okamžik ztuhla.
Mark – můj bývalý manžel – stál na prahu. Ale nejvíc mě překvapilo, že nepřišel sám.
Za ním stála mladá žena. Možná pětadvacet let, ne víc. Dlouhé blond vlasy, výrazný make-up, krátké žluté šaty.
Byla jsem tak překvapená, že jsem nedokázala ani říct, a automaticky jsem ustoupila stranou. Vešli do bytu.
„Ohluchla jsi?“ Mark mi luskl prsty před obličejem.
Zamrkala jsem a snažila se pochopit, co se děje.
„Co?“
„Máš hodinu,“ řekl chladně. „Sbal si věci a vypadni odsud.“
Nejdřív jsem ani nechápala význam jeho slov.
„Promiňte… co?“
Mark si podrážděně povzdechl.
„Řekl jsem, sbal si věci. Potřebujeme tenhle byt.“
Kývl směrem k ženě.
—Tohle je Emma. Moje nová přítelkyně. Hezká, že?
Dívka se lehce usmála a podívala se na mě, jako by si prohlížela starý kus nábytku.
S Markem jsme spolu žili téměř dvacet let. Rozvedli jsme se před něco málo přes rokem. Náš rozvod byl přátelský. Tehdy řekl, že ho unavuje manželství a chce začít nový život.
Abych byl upřímný, i já jsem byl unavený z jeho neustálých afér.
Když jsme se rozváděli, Mark mi velkoryse nabídl, že mi byt přenechá. V té době už měl novou ženu. Bohatou podnikatelku, ke které se rychle nastěhoval.
— Vezmi si tenhle byt,— řekl tehdy.— Máme lepší ubytování.
A já jsem si tu dál pokojně žil. Zřejmě ho opustila jeho bohatá milenka a nějak mám pocit, že s tím má něco společného Emma.
A teď stál u mých dveří a požadoval, abych odešel.
Nejdřív jsem chtěl zavolat policii. Ale pak jsem se rozhodl, že uvidím, jak to všechno skončí.
„Marku, pojďme si promluvit,“ řekl jsem. „Vždyť spolu žijeme dvacet let.“
Výsměšně se ušklíbl.
„Nemáme o čem diskutovat.“
A nápadně objal Emmu kolem pasu.
— Emo, vyber si pokoj. Jsou tam jen dva. Jeden s balkonem. Z druhého si udělám pracovnu.
— Chci ten s balkonem, — řekla a rozhlédla se po bytě.
Tehdy jsem si uvědomila, že tenhle cirkus musí skončit. A udělala jsem něco, kvůli čemu moje milenka odešla z bytu v slzách a můj bývalý manžel hořce litoval své drzosti.
— Počkej chvilku, — řekla jsem klidně. — Marku, pojďme si do pokoje promluvit.
Chvíli zaváhal, pak přikývl. Vešli jsme do obývacího pokoje.
Zavřela jsem dveře a klidně se na něj podívala.
— Tenhle byt je můj.
Odmítavě mávl rukou.
— Ale no tak.
— Sám jsi na tom trval, když se tvé podnikání dostalo do problémů. Pamatuješ si na notáře? Na dokumenty? Na podpisy?
Mark mlčel.
Vytáhla jsem složku s dokumenty a otevřela ji přímo před ním.
— Tady. Byt je celý můj.
Před několika lety měl vážné problémy se svým podnikáním a sám navrhl převést vlastnictví na mé jméno, aby věřitelé nemohli nic zabavit. Tehdy řekl, že je to jen dočasné opatření. Později se jeho podnikání definitivně zhroutilo.
Dlouho zíral na papíry a těžce si povzdechl.
A najednou veškerá jeho sebejistota zmizela.
—Vykopli mě, — řekl tiše.
—Kdo?
—Sofie.
Teď se všechno vyjasnilo. Jeho bohatá přítelkyně ho vykopla.
—A ty ses rozhodl vrátit se sem? — zeptal jsem se.
Odvrátil zrak.
—Prostě nemám kde jinde bydlet.
Klidně jsem zavřel složku.
—Marku, tady ti nic nepatří. Podle dokumentů všechno patří mně.
Snažil se něco říct, ale nenašel slova.
—Mimochodem, auto i venkovský dům jsou také registrovány na mé jméno. Všechno sis podepsal sám, když sis chtěl zachránit firmu.
Pomalu se posadil na pohovku.
„Emma to neví…“ řekl tiše. „Myslí si, že pro mě je všechno perfektní.“
Na chvíli mi ho dokonce bylo trochu líto. Ale jen na chvíli.
„Marku, tohle rozhodnutí sis udělal sám. Zničil jsi všechno, co jsme měli. Teď je tohle můj život a můj domov.“
Dlouho mlčel, pak vstal a šel ke dveřím.
„Odcházíme,“ řekl krátce Emmě.
„Počkej…“ řekla zmateně. „Ale říkala jsi, že tohle je tvůj byt.“
Mark neodpověděl. Prostě otevřel dveře a vyšel ven.
Dívka tam chvíli zmateně stála a pak spěchala za ním.
