— Vypadněte z mého hotelu, než zavolám policii.
Derek Walsh vytrhl Maya Richardson černou kartu z rukou a mrštil ji na mramorovou podlahu. Pak ji šlápnutím drahé boty rozdrtil jako obyčejný odpad.
— To je ostuda pro všechny, zachechtal se nahlas. — Ať už jsi tu falešnou kartu sebrala kdekoliv, seber ji a vypadni odsud.
Recepční Sarah nervózně zachichotala:
— Mám snad přinést i hadřík? Prý takové karty přenášejí bacily.
Maya se ani nepohnula. Klidně se sehnula, zmačkanou kartu zvedla a vrátila ji do kabelky.
— Už s vámi někdy zacházeli jako s odpadky na místě, které vám celé patřilo? zeptala se tiše.
— Mám rezervaci do penthousu, dodala a položila telefon na pult.
Na displeji byla jasně vidět potvrzená rezervace:
Sterling Grand Hotel. Penthouse Suite 45501.
Host: Maya Richardson.
Derek se na to ani nepodíval.
— Takové věci si může udělat kdokoliv.
Mluvil čím dál hlasitěji a ostřeji. Sarah se k němu přidala. Pak dorazila manažerka. Maya byla kontrolována, ponižována a posuzována podle oblečení a vzhledu.
Hodiny ukazovaly 23:58.
Za pár minut měla přijmout hovor z Tokia — kvůli transakci v řádu stovek milionů.
Někdo už celou scénu natáčel na telefon. Nikdo ale nezasáhl.
Maya pak pomalu vytáhla z kabelky složku.
— Než budete pokračovat, řekla klidně, doporučuji vám otevřít firemní pravidla. Článek 14.3.
V hale se rozhostilo naprosté ticho.
— Jakákoli diskriminace znamená okamžité propuštění, přečetl nahlas ochrankář.
Maya položila na pult ještě jeden dokument. Pak vizitku.
Jméno bylo vytištěné jasně:
Maya Richardson
CEO, Richardson Ventures
Zvedla oči.
— A ano… všichni pro mě pracujete.
Derek zbledl. Sarah se rozklepaly ruce.
Maya už se ale otočila pryč, jako by to všechno pro ni najednou přestalo být důležité.
— Zítra už nebudete součástí této společnosti, řekla klidně. — A dnešní noc… jen ukázala proč.
Vzala do ruky telefon. Na displeji svítil příchozí hovor z Tokia.
— Ano, jsem připravená, řekla a vydala se k výtahu.
A v hale zůstalo jen ticho…
a vědomí, že jediná chyba může stát celou kariéru.
