Pytláci pověsili lesníka na strom hlavou dolů a odcházejíc se smáli: „Příjemně se bavte.“ A když na jeho křik přiběhl z hlubin lesa vlk, udělal predátor něco, z čeho lesník málem ztratil vědomí. 😲😢
Lesník si pytláků všiml už z dálky. Čtyři muži šli po průseku s puškami a táhli svou kořist. Hned k nim vystoupil a pevně řekl:
— Okamžitě přestaňte lovit a opusťte les. Tohle je chráněná oblast.
Podívali se na sebe a zasmáli se. Starý muž byl sám, zatímco oni čtyři — silní, drzní a přesvědčení o své beztrestnosti.
— Za svá slova zaplatíš, dědku. Ještě se nenarodil ten, kdo nám bude poroučet, řekl jeden z nich.
Události se vyvíjely rychle. Popadli ho, povalili do sněhu a svázali mu ruce i nohy. Snažil se vyprostit, ale síly byly nerovné.
— Pověsme ho na strom jako živou návnadu. Dnes se medvědi a vlci pořádně nají, navrhl jeden z pytláků.
Přehozili lano přes silnou větev, zvedli ho hlavou dolů a pevně utáhli uzly. Krev mu vystřelila do hlavy a před očima se mu zatmělo.
— Příjemně se bavte. Zítra se vrátíme pro tvoje kosti, hodili za sebe ještě, zasmáli se a odešli.
Sníh padal velkými vločkami a les se nořil do ticha. Starý muž tam visel bezmocně, s ochrnutými pažemi. Chápal, že se sám nevysvobodí, i kdyby bojoval do poslední chvíle. Křičel, volal o pomoc, ale kolem byl jen les. A pak se z dálky ozvalo šustění.
Očekával lidi, ale mezi stromy se objevila šedá silueta.
Vlk.
Predátor se nejprve zastavil opodál a pozorně sledoval. Pak udělal krok, pak další. Sníh tiše křupal pod jeho tlapami. Jantarové oči z muže nespustil.
Lesník ztuhl.
— Tak je konec… — blesklo mu hlavou. — Je se mnou amen.
Když vlk táhle zavyl, všechno se v něm sevřelo.
— Ještě si volá kamarády… — pomyslel si.
Už se v duchu loučil se životem, když zvíře udělalo něco, z čeho se mu zatajil dech a po zádech mu přeběhl mráz. 🫣😱
Vlk vyskočil a zachytil se zuby provazu. Starý muž si myslel, že ho trhá, aby se k němu dostal. Provaz se napjal a zapraskal. Lesník otevřel oči a viděl, jak predátor zuřivě trhá lano, ne jeho.
Při třetím škubnutí se uzel uvolnil, provaz praskl a starý muž těžce dopadl do sněhu. Ležel tam a nemohl uvěřit, že žije. Vlk stál poblíž, těžce dýchal a klidně se na něj díval, jako by ho poznal.
Tehdy si lesník vzpomněl.
Předchozí zimu narazil na past nastraženou pytláky, ve které bojoval mladý vlk. Packa byla skřípnutá, zvíře vrčelo a snažilo se kousnout. Starý muž mohl prostě projít kolem. Ale přikryl zvíře bundou, rozevřel past a pustil ho zpět do lesa.
Vlk se otočil a dlouze se díval. Teď udělal totéž.
Starý muž se pokusil zvednout. Vlk ustoupil o pár kroků, krátce zavyl a pomalu zmizel mezi stromy.
