Obrovský medvěd zaklepal na dveře lesníka: stařec je otevřel, aniž by tušil, proč divoká bestie přišla nebo co se chystá stát…
Po mnoho let žil sám na okraji lesa. Kdysi tu kypěl život: přicházeli na návštěvu přátelé, občas se zastavili příbuzní, na dvoře parkovalo auto a z domu bylo slyšet rozhovory. Ale časem to všechno zmizelo. Jeho žena zemřela, syn se odstěhoval daleko a téměř přestal psát. Dům u jezera ztichl a vyprázdnil se.
Starý muž si na samotu zvykl. Ráno vyšel na schody před domem, díval se na les, poslouchal vítr šumící v borovicích a roztápěl kamna. Někdy v dálce proletěli losi nebo se nenápadně objevily lišky, ale divoká zvířata se k domu nikdy nepřiblížila.
Toho rána se probudil před úsvitem. Nejdřív si myslel, že vítr udeřil do dveří větví. Pak se ozvalo tupé žuchnutí, jako by někdo silně zatlačil na schody před domem.
Stařec si oblékl teplou bundu a opatrně otevřel dveře. Ztuhl.
Přímo před dveřmi stál obrovský medvěd. Z tlamy mu stoupala pára a na srsti se mu třpytil sníh. Ale to nebylo to nejpodivnější.
V zubech držel malé medvídě.
Bestie nevrčela ani necenila zuby. Medvěd tam jen stál a díval se muži přímo do očí. V jeho pohledu nebyl žádný hněv, jen starost.
Stařec cítil, jak mu srdce buší v hrudi. Kdokoli jiný by na jeho místě práskl dveřmi a schoval se dovnitř. Rozum mu říkal, aby udělal přesně to.
Ale něco v tom pohledu ho zadrželo. Pomalu udělal krok vpřed. Medvěd jemně položil mládě na sníh.
A v tu chvíli divoká bestie něco udělala, načež stařec konečně pochopil, proč přišla k jeho domu.
Tělo malého medvíděte se sotva pohnulo.
Když se stařec sklonil, aby se na mládě podíval, všiml si tenké kovové smyčky kolem jeho tlapky. Byla to pytlácká past, hluboko zarytá do kůže. Mládě se sotva pohybovalo a s obtížemi dýchalo.
Stařec smyčku jemně povolil a tlapku uvolnil. Pak malé zvířátko zvedl a odnesl ho do domu. Mládě položil ke kamnům, přikryl ho starou vlněnou dekou a začal ho jemně třít, aby se zahřálo.
Po celou tu dobu medvědice seděla poblíž verandy a neodcházela.
Po chvíli se mládě lehce pohnulo a otevřelo oči. Stařec ho zvedl a vynesl ven.
Medvědice se přiblížila, opatrně uchopila své mládě a najednou se čenichem jemně dotkla mužovy ruky.
Pak se otočila a pomalu zmizela v lese.
A hned druhý den stařec našel v podrostu několik podobných pastí. Všechny je jednu po druhé odstranil.
Po tomto setkání se vrátil ke své každodenní procházce lesem, stejně jako to dělal před mnoha lety.
